Zastupování klienta v případech dědického práva
Dědické řízení je jedním z druhů nesporných občanskoprávních řízení. Účelem dědického řízení je vydání autoritativního rozhodnutí o právních nástupcích, tj. dědicích zůstavitele a je řízením neveřejným.
Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní a vzniká smrtí zůstavitele. Pozůstalost tvoří veškeré jmění zůstavitele k okamžiku jeho smrti, které je způsobilé přejít na právní nástupce. Do pozůstalosti tedy nespadají práva a povinnosti vázaná výlučně na osobu zůstavitele, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.
Přechod jmění ze zůstavitele na právní nástupce se děje na základě dědického titulu, dědí se tedy na základě:
|
|
Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.
Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo někoho jiného za dědice a druhá strana to přijímá. Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle.
Závěť je odvolatelný projev vůle. Co do právní síly má závěť přednost před děděním ze zákona. Jestliže zůstavitel sepíše platnou závěť a pořídí v ní o celé své pozůstalosti, nedojde k dědění ze zákona. Může nastat i situace, kdy zůstavitel pořídí závětí pouze o části své pozůstalosti a v tomto případě dojde z části k dědění podle závěti a z části k dědění podle zákona.
Dědici ze zákona jsou povoláni tehdy, jestliže zemřelý po sobě nezanechal žádnou závěť či jeho projev poslední vůle nebyl pořízen v souladu se zákonnými požadavky nebo jej zemřelý ještě za svého života odvolal. Podle současné právní úpravy je dědění ze zákona rozděleno mezi šest tříd dědiců, přičemž každá z nich nastoupí až tehdy, pokud nedědí dědici z předchozí dědické třídy.
V dědickém právu je možné se setkat s vyloučením dědice z dědického práva, a to v případě dědické nezpůsobilosti, vyloučení dědice z dědického práva, zřeknutím se dědického práva, odmítnutím dědictví, vzdáním se dědictví, vyděděním a zcizením dědictví.